Magráta, čarodějka-učednice, se chystala k tajnému půlnočnímu rituálu. Vyzývala Budoucnost, ať před ní poodhalí svou roušku, a protože jí bylo šestnáct, pochopitelně se ptala, kdy a jak najde toho pravého. K tomu účelu použila značné množství okultních symbolů na stěnách i podlaze a vědro prasečí krve. A jednu velice speciální rostlinku.

Rozžvýkala dva lístky, zakoukala se do kbelíku a čekala. Po chvíli se z červené kapaliny v oktarínovém záblesku vynořily... rolničky. Tisíce a tisíce rolniček, zvonily, zpívaly a protivně plechovými hlásky vyprávěly trapné vtipy.

Po dvou hodinách to konečně přešlo.

„Asi jsem vážně měla někde sehnat tu prasečí krev, červená barva fakt nestačí. Co maj rolničky co společnýho s mým budoucím manželem?“ pomyslela si Magráta otráveně a šla spát.