Patronovo zaklínadlo
„Expecto Patronum!“ zaječel a mozkomoři se v děsu rozprchli. Kouzelnickou hůlku si ulomil z tátovy jabloně a máma bude postrádat několik prostěradel. Byl hrdina.
O pár let později už nebojoval s mozkomory, ale s Realitou, a občas měl pocit, že ta mrcha šedivá vyhrává. Když mu bylo nejhůř, opakoval si: „Expecto Patronum. Expecto patronum. Expecto Patronum.“ Ta mantra ho podivně uklidňovala.
Expecto Patronum.
Objevila se před ním, malá, rozcuchaná, rozzářená. Políbila ho na nos a řekla: „V čem je problém, mazlika?“
„Věděl jsem, že to jednou vyjde!“ zajásal v duchu, objal ji kolem pasu a vykročili. Mozkomoři nestačili utíkat.