Den účetní uzávěrky
8. 4. 2011
Ta výška. Ticho. Vítr ve vlasech. Třesoucí se kolena. Drkotající zuby. A zároveň podivný klid. Ironický úsměv. Občanka v náprsní kapse. Má dáti, dal. Sečteno a podtrženo.
Neloučila se. Na co? Věděla, že o děti se postará. Aspoň v tomhle se na něj mohla spolehnout. Vždycky se postaral. Jenže od jisté doby ne o ni. Jí už stejně nemohl pomoct. Jí už nemohl pomoct vůbec nikdo.
Nádech, výdech. Rozpřáhla ruce a skočila.
Pro náhodné kolemjdoucí jen houkající sanitka (tak zbytečná) a křídový obrys na chodníku.
Pro její děti už navždycky nezodpovězené Proč?
Ale pro ni světlo. Světlo a klid. Navěky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
