Zase houby
Magráta toho měla plné zuby. Chodila po rozpáleném lese už hodinu, košík jí pomalu těžknul v ruce a nikde ani prašivka.
Nechápala to. Vlhkost i teplota byly tak akorát, měsíc se včera přehoupnul do své druhé čtvrti a podle horoskopu by les měl být těch potvůrek plný. Dokonce to tu po houbách i vonělo.
Vyšla na mýtinu. A potkala Bábi Zlopočasnou. S nůší plnou hub. Bábi významně nahlédla do Magrátina prázdného košíku a ušklíbla se.
„Ty se prostě neumíš pořádně rozhlídnout, holka.“
Magráta sledovala Bábin pohled. A najednou byly houby všude kolem. Pod nohama jí s téměř slyšitelným „plop“ vyjela pomačkaná plodnice vzácné ušně březové, ve zlomku vteřiny se narovnala a tvářila se, jakoby tam byla odjakživa. Mladá čarodějka se naklonila a nadzvedla jí klobouček. Houbový mužík se zálibně podíval na štíhlou nohu ušně, přeleštil ji rukávem, omluvně se zašklebil, pokrčil rameny, odplivl si a zmizel pod mechem.
„Musíš ty hajzlíky prťavý nejdřív pořádně vyděsit,“ řekla Bábi a namířila si to spokojeně ke svému domku.
Komentáře
Přehled komentářů
ušeň je skvělá. no a hajzlíci prťaví.. co dodat. možná "ještě!" :)))
Mnam:)
(Icce, 5. 7. 2009 23:23)Jinak zcela se ztotožňuji a egomancersky přidávám komentář typu "ach":))
:o)))
(Wee-wees, 5. 7. 2009 23:18)
Tak ta je krásná, houbová. :o)
Doufám, že až vyrazím do lesa já, budu působit dostatečně děsivě. :o)
šuuš :)
(eru, 5. 7. 2009 23:44)